Shořelé Koště 2014

        Skupina, teď již v plném běhu pokračuje vlnami směrem k cílovému objektu. Neustále se ve vzduchu kříží palba a hlasy vojáků. Pořád slyším: "Měním"!, "Kreju"!, "Jdu"!! Atmosféra je to úžasná a nic nedodá tolik adrenalinu jako bojový řev spolubojovníků. Vše se odehrává tak nenuceně, ladně a neuvěřitelně rychle až je člověku příjemně. A v tu chvíly přibíhají nepříteli posily. Asi zálohy nebo co já vím. Musíme se dostat rychle k budově, kde máme větší možnost krýt se. Řvu: "JDU"!!! a z okolí se jen ozývá: "Rozumím, kreju tě". Probíhám za střílejícím kamarádem, abych mu nevběhl do rány a kolem zdi pospíchám do muldy kde se dá docela slušně skrýt i s tankem. Při běhu se snažím vystřelit pár střel na protivníka, ale v této rychlosti a situaci bych netrefil ani kamion. Už jsem jen pár kroků u muldy a těsně kolem mé hlavy proletělo hejno střel které se následně odrazily od zdi za mnou. Cítím prášek z drceného betonu jak soupeř zavrtává kuličky do betonové bariéry. Zvládl jsem to a jsem dočasně v bezpečí.

        Není čas odpočívat a jde se dál. Musíme zabezpečit rohy budovy. Ochotně si beru vzdálenější roh a se zdviženou zbraní jdu směrem k němu. Cesta je to náročná, všude okolo leží kusy oplechování budovy, vybité skleněné kostky apod. Buší mi srdce a očekávám kdy někdo vykoukne zpoza rohu a osladí mi život. Naštěstí se nikdo nenašel a dorazil jsem až k rožku, který si teď hezky vykrájím. Vykrajuji rychle a obezřetně jak jen dovedu, kousek po kousku ukrajím úhly budovy až se dostanu za roh. "Čisto" hlásím a vidím že do nedalekého bunkru vstupují nepřátelské jednotky. V duchu si říkám něco sprostého a je mi jasné jak to může dopadnout. Zahájím palbu, oni ji opětují, ale to už se stahuji dozadu s přáním ať jim dostřel nedovolí mne dostat. Došel jsem až ke křoví, které není ideální pro krytí, ale dočasně mi pomohlo se cítit lépe. Většina zbylých spolubojovníků se snaží dostat do budovy vybitým oknem, což se jim daří. Otáčím svůj pohled opět na nepřítele a to už se směrem na mně žene střela s mým jménem. Zásah, tím končí můj boj pro následůjcí chvíle. To však ještě nevím, že mne očekává úkol jeden z nejnáročnějších, hledání ztraceného zásobníku, ale to už je jiný příběh...