Už od pátečního rána se těším na odpoledne jak babka na důchod, práce poměrně rychle utíká a postupně se můžu připravovat na první Víkendovku Cobra-teamu v roce 2015. Jedu autobusem, stíhám s bohatou rezervou sraz na 18:45 a s mým překvapením u vstupu na vlakáč čeká jen jeden člověk a to P.T. jeden z našim velitelů… Po přivítání a následné krátké konverzaci se k nám přidávají další a další členové… Nakonec se náš počet zastaví na 10 lidech. Klidu míříme na nástupiště kde na nás zpoza rohu kouká kočka, která se po chvíli ztrácí pod koly drezíny, která si jen tak stála. Nastupujeme do vlaku ČD Elefant, kde panuje poměrně uvolněná nálada, která nás neopouští při žádné cestě vlakem…Po chvíli jsme ve Svinově kde si dáváme jedné točený v místní putyce asi ve 3 lidech. Pak nás čeká dlouhá cesta, až do Šumperku. Zde strávíme pár chvil v místní hospůdce a po chvíli opět nabíráme obrátky na nádraží, tentokrát směr Rapotín… Zde Vystupujeme a po chvíli už začínám cítit ten tlak na zádech, za který může ten velký černý šmejd, kterého mám na zádech a čítá pro mě neuvěřitelných 26.3 Kg. Začínám se potit, cesta je sice pořád asfaltová, ale já mám problém takovou váhu unést, nakonec se hecnu a zvládnu to… Na chatě je opět pohodová atmosféra, řeší se kdo kde bude spát a chystá se spací lóže. Večer proběhne v duchu : konverzace o čemkoli. Spaní první noc nebyla moc dobrá vlivem špatného uložení matrací… ale i tak jsem se vyspal..

        Sobota ráno je taková unavená, vstáváme poměrně pozdě asi kolem 9 hodin, dáme snídaní a pomalu se „rušáme“ na dnešní výlet, na který se hlásí nakonec 6 lidí, jdeme bez báglů, jen tak na lehko, dnes pro nás P.T. nachystal úplně jednoduchou trasu na nejbližší vyhlídku. Cestou do Rapotína potkáme 11 člena naší posádky Bahna, který s námi bohužel nejde, má podobně těžký batoh. Cesta tam i zpět čítá asi 9 Km a je pro i toho největšího plejera počítačových her, úplně jednoduchá, takže všichni členové výletu ho zvládnou absolutně bez problému. Čas ovšem běží neúprosně a my opět zde máme večer, dáme nějakou tu večeři, já dávám již zmíněnou vepřovou konzervu, po které mám ráno poměrně běhavku. Večer se táhne v duchu písní našich hlavních hráčů na kytaru a zpěváků Ryana a Temii, některé kusy se mi opravdu vryli do paměti, např. Severní vietnam je krutý. Pak následuje týmová porada, která je v tuto chvíli cenzurovaná. Po delší době jsme se odebrali ven k ohni, který se podařilo v klidu zapálit na to, že pršelo a vše okolo bylo vlhké absolutně bez problému. U ohně probíráme další věci ať už okolo týmu či jiné. Mě osobně dojímá, když mi kolegové přejou krásnou písní k narozeninám, děkuji všem . Kolem ohně se po našem čardáši udělalo poměrně dost čvachtavé bahníčko, které bude asi chtít po nějaké době nějaké úpravy, … Ač úplně promočení ale plni nadějí a očekáváním nad novým projektem, který nás čeká v dohledné době, jdeme spát okolo 0 hodiny.

        Neděle. Tentokrát vstáváme kolem 8 hodiny, pomalu si chystáme snídaně, tentokrát má slovo vrchní velitel Jurys, který vypráví příhody s dětství. No takhle jsem se nezasmál hodně dlouhou dobu, Po té je čas na oběd a každý už podvědomě tuší, že pomalu ale jistě je třeba balit a uklízet ten bordel, který se sem natahal za celý víkend. Po balení a úklidu se pomalu ale jistě odebíráme pryč z chaty. Jízda vlakem v pohodě… Za zmíňku stojí cesta Regio Jetem, kterou nám zpříjemňovala krásná zrzka. Bohužel cesta končí je tu konečná stanice Havířov, rozloučíme se s krásnou obsluhou, po té také navzájem a všichni míříme směr domov…

        Víkendovka to byla více než povedená, těším se na další akce a Víkendovky  díky za přečtení

        Váš Márty