Příběh začíná ve středu ráno, kdy nakupuju plno věcí, které je potřeba na 3 noci pod stanem, v popisku jsem zmínil, že jsem se chystal poslední týdny, ale bohužel, není to tak  . Vše jsem opět a zase nechal pomalu na poslední chvíli a tak i v práci přemýšlím a píšu si věci, které jsou potřeba. Na papíře seznam vypsaný, teď už jen stačí nic nezapomenout a nabalit. Ve čtvrtek ráno (tedy i den odjezdu) nakupuju i pečivo i nějaké to pitivo, poté rychlý oběd. Věci je poměrně dosti, plný batoh, plná taška jídla, kvér a 5 litrovka kojenecké vody. Jsem připraven a jakmile naložíme všechny moje věci do auta, přiberem i kolegu v Ostravě a jsme připraveni jet směrem MILOVICE!!!

        Cesta utíká poměrně rychle, v autě jako obvykle je pohoda, pokec se táhne různorodými cestami, a za pár hodin na nás kouká tabule s malým městem Milovice, po mírném bloudění dojíždíme do tábora PMC, kde budeme operovat následující dny. Po cestě směrem na norad jsme viděli náklaďák s kadibudkami, které jsem hned ten den otestoval s perfektním výsledkem :-D (mimochodem jsem moc rád za to, že tam TOI TOIky byli).

        V táboře kromě stavění stanů a příprav na spánek, jsme lelkovali, ve čtvrtek po dlouhé cestě se nám opravdu nechtělo, cokoli kopat nebo jinak pracovat, takže den příjezdu byl pro nás velmi odpočinkový, k večeru se nás kolem ohně sešlo asi 10, nálada byla velmi veselá. Za pár desítek minut přijeli další naši spolubojovníci, kteří přijeli až z daleké Prahy :-D. Celá banda jsme se poměrně dlouho bavili, vyprávěli vtipy a po ne moc dlouhé době jsem byl už unavený a šel si lehnout, bohužel byl stan postaven na muldách a tak ten spánek stál více či méně za hovno.. Záda mě bolí ještě teď :-D …

        Na druhý den jsme už stavěli zákopy a nastražovali nasvětlující zařízení na noc, klobouk dolů, před tímto nápadem, moc nám pomohl. 4x lampy, které skvěle osvítili tak ¼ celé základny a díky tomuto jsme na jiných frontách odolávali ,,mohutným útokům“, na které zbylo i více lidí. Nicméně pátek se pomalu chýlil ke konci a akce AFGÁNISTÁN 2015 oficiálně začala, mezitím na naši základnu přišli zbylí členové týmu i 2 chlapy přespolní z Frýdku. Takže oficiální počet cobra teamu 11. Před Noradem už se pomalu objevují naši známí hadžíci, hlídku jsme měli od 00:00 do 02:00. Během služby se nic zvláštního nestalo, jen na chvíli se hadžíci přišli podívat i k naší základně, ale nedostali se daleko. Po chvilkovém provokování se odebrali zpátky před Norad. Já se odebírám pomalu spát, byla mi nehorázná zima a tak dělám asi největší chybu, celého pobytu – jdu spát v riflých, tričku, mikině a bundě, po té jsem toho poměrně litoval. Nachladil jsem se 

        Po noci strávené né moc fajn, jsem dal snídani a pomalu jsme se chystali na pochod – konečně!!!, přesně tohle mě baví, tým se rozdělil na 2 skupiny, přitom velení si rozděli kdo jiní než velitelové ;-). Ve formaci pokračujem do míst kde se nacházejí afgánské vesnice, jdeme směrem ke kinu, kde naše skupina hlídá okolí aby se nic nestalo, čekáme na místě poměrně dlouho, u našich pozic se objevují i jednotka ISAF, která byla složená z větší části mladými lidmi. Vypadali poměrně směšně když velitel řekl seskupit a oni nevěděli co dělat :-D … kolem nás chodili afgánci, měli se od nás držet dál, ale někdy jsme jim museli ukázat kudy. Po krátké chvíli jdeme za další vesnicí, kde opět hlídáme okolí, později se dozvím, že v té vesnici pekli sele. Dále míříme směrem k základně a bereme to přes les, najednou vidíme ozbrojené jednotky, které se snažíme zničit nicméně se nám to nedaří a většina týmu to dostane, řekl bych že i vlivem nepřiznávání zásahů, ale to je nešvar, který se objevuje všude – bohužel.

        Po dalším jídle a pár hodin na hlídce, jsme měli za úkol zajmout velitele kina, který měl být potom popraven, jdeme do toho ještě s jednou jednotkou PMC a další jednotkou ISAF. Po domluvě kde kdo jak co, jsme šli směrem ke kinu, z nenadání jedna vesnice, která byla nejblíž spustila poplach a jednotky ISAF okamžitě začali na vesnici střílet, my jsme oběhli vesnici z prava a naskytl se nám neuvěřitelný pohled, těžko říct kolik hadžiků se zbraněmi jsme najednou viděli, ale neměli jsme šanci proti takové přesile. Dostali nás skoro všechny. Nejvíc mě nasrala osádka taxíku, která byla arogantní a najížděla do našich lidí, zkrátka ten řidič má štěstí, že jsme ho později nenašli. Po tomto fiasku – já tomu nepřestanu říkat řežba :-D. jsme byli pár hodin nevyužiti, začínalo pomalu pršet a tak kluci nad naše zákopy nahodili plachtu, a schovali jsme se všichni a chvíli debatovali.

        Hlídku jsme měli ofiko od 02:00 do 04:00, při této hlídce se opět nestalo nic zvláštního, šel jsem spát, tentokrát v trenkách a tričku a spalo se mi vítečně. Po snídani jsme pár lidí vyrazili na velkou potřebu poměrně po zuby ozbrojení, přesto jsme měli Info, že se nic neděje, ale i tak jsme měli kontakt s nepřítelem. Bohužel dostali jsme to :-D … Byli jsme poměrně naštvaní, protože těch nepřiznaných zásahů, o kterých jsme věděli, že to ten člověk dostal bylo moc. A když toho dotyčného odstřelujete poměrně dlouho a s jistotou víte že minimálně jednou jste ho trefili, to vás potom nasere tvrzení : ,,kolem mě nic neleťelo“ … to je na facku.

        Pomalu balíme a loučíme se s ostatními týmy, Cobra team zůstávána základně úplně poslední, balíme balíme a najednou průtrž mračen, totální liják, který nikoho a nic nenechává suchým. Ještě, že tam byl velký velitelský stan jinak bychom promokli na kost. Všechno sbaleno pomalu vyjíždíme, po hodně špatné cestě vyrážíme směr Milovice – město a poté domů – cesta opět poklidná, trošku jsem vytuhnul cestou z Hradce do Olomouce, ale jsem za to rád. Stavíme ještě v ostravě v Mekáči a pak po pár desítkách minut doma… Vykoupu se, vybalim všechny věci, umyju a vysuším stan, usedám k počítači s pivem v ruce, vzpomínám a bilancuju jak dobrá tato akce byla?

        Minulá akce Bagdád 2014 mě poměrně zklamal. Afgán mě mile překvapil ikdyž, byli tam chvíle, které se mi vůbec nelíbili, přesto ty pozitivní věci vymažou ty negativní a na tuto akci budu vzpomínat jako na tu lepší! Ukázalo mi to mnohé a nové věci co se týče ozbrojeného konfliktu a jeho aktéry. Bylo to pro mě těžké, přesto si z tohoto prodlouženého víkendu přivážím skutečně velký zážitek. Chtěl bych poděkovat celému týmu za skvělou akci, zase někdy na shledanou 

        PS : bylo toho více na sepsání, ale není moc času udělat dlouhou verzi, myslím že tato krátká verze stačí ;-)

        Díky za přečtení

        Váš Márty