Už od mých airsoftových začátků se my vždy více zamlouvaly delší zbrane. Tak se stalo že v mé sbírce se postupně vystřídaly brokovnice „od Vojočka“, G3A3 od Tokio Marui a M14 wood od Cymi a nakonec nouzově M56 od neznámého čínckého výrobce nabýzenou na AS morava. Poté jsem se rozhodl koupit si po vzoru všech ostatních nejakou kratkou zbraň, jako třeba AK47, či MP5. Po příchodu do prodejny (AS Morava – tou dobou ještě na sídlišti u školy) však byly mé plány otřeseny pohledem co se my naskytl. Za pultem stála vedle RPK a M60 ta do které jsem se zamyloval (Velmy tvrdě, proto s tvrdym Y) na první pohled. Vzdáleně připomínala M16, ale úbec nebyla tak šeredná, spíše naopak. Prakticky s ní sdílela pouze pažbu. Její tělo vypadalo masivně a mnělo příjemně rězané hrany bez rusivých elementů. Zásobník byl poctivý plechový a za ním se jíž nalézala hrubá matice spojující tělo a dlouhé RIS předpažbý s namontovanýma krátkýma nožkama jaké se dávají na m24. Všemu tomu kovu dominoval hladký dlouhý tlumyč těsně přiléhající k RIS na konci hlavně. A aby toho orgasmu nebylo málo jako perlička na pomyslném dortu trůnil na horní RIS liště LEUPOLD mk.IV s dlouhou sluneční clonou.

        Je myslím jasné, že o pět minut později mi již jeden exemplář hajal na zadních sedadlech a jel se mnou domů. Po vybalení (obsahem krabice byla zbraň , tlumič, RIS mířidla, testovací baterie Firefox 9V6 2Ah, primitivní nabíječka, výtěrák, taktická rukojeť a nakonec pytlík s náplní do granátů) následoval výlet do lesa a likvidace asi dvou krabic a několika plechovek. Brzo se ukázalo, že mechanická sklopná mířidla na RIS liště nejsou zrovna to pravé ořechové a tak na ní brzy skončil puškohled (zprvu vzduchovkový TASCO 3-7 x 20 a později pořádný 3-9 x 50). Tolik asi k vnějšku zbraně. Střelecky na tom byla zprvu celkem spatně. To bylo zapříčiněno originální hop-up gumičkou, která se chytla až po celém vystříleném zásobníku (cca 250 ran). Když však opomenu počáteční problémy s hopem tak dosahovala dost slušných výsledků (což se však dalo při udávané hodnotě 125m/s a hlavni 510mm čekat).

        Tím se dostáváme k tomu čím je tato zbraň výjimečná a to jsou její vnitřnosti. Už od pohledu je robustnější než klasická M16, či M4 a zevnitř to platí dvojnásob. Na první problém jsem narazil hned po první hře kdy se zbraň rozhodla vystřelit po nepříteli místo kuličky vlastní Hop-up gumičku a tak jsem musel koupit novou. Koupil jsem tudíž černou GUARDER a po chvíli nadávaní a hrabání se ve zbrani byla zbraň opravena, tedy alespoň jsem si to myslel. Po pár výstřelech opět začaly z hlavně létat kousky gumy a zbraň se dusila. Po návštěvě moravy se problém vyjasnil – SR25 má delší Hop komoru a standardní gumičky se v ní rolují a svlékají. Naštěstí tehdy měli na sklade náhradní silikonové gumičky od neznámého výrobce a zároveň my byla doporučena tvarovaná podložka pod gumičku. Pravdou zůstává že tato kombinace již fungovala spolehlivě. Další problémy však na sebe nenechaly dlouho čekat a tak se zanedlouho musel měnit píst kterému po-odpadávala většina zubů. Aby to nebylo tak jednoduché tak moc pístů s devatenácti zuby se v té době neprodávala a tak jsem vzal jediné s kovovými zuby co měli. Ten fungoval celé tři měsíce, po kterých ho napadlo že na dvě půlky bude hezčí a svůj nápad také zrealizoval. Následně do zbraně putoval zase celo plastový originál PJ, který to vydržel celý rok než se shobloval. Jak jsem již naznačil ve zbrani se nacházejí nestandardní (jinými slovy přerostlé) díly jaké třeba hop, válec, píst ale také pružina. Ta je použitá delší jako u odstřelovacích pušek a tudíž jsou i možnosti jejího výběru dosti omezené (původní a 300%). Taktéž se nedají sehnat Bore-up sety, Ale to je zřejmě tím že již v základu je objem válce projektován na podstatně delší hlaveň (590mm z PSG-1 ze které většina dílů pochází) a tudíž by nedával smysl.

        Další velkou slabinou zbraně se ukázala vnější hlaveň vyrobena z několika částí šedé slitiny které jsou spojeny asi 5mm dlouhým závitem který není z nejpevnějších. To byl také jeden z důvodů proč se tato zbraň odebrala do křemíkového nebe. Při jednom pádu se hlaveň rozlomila na tři části a odnesla to i vnitřní hlaveň a tělo zbraně.

        Tady (rok 2009) by to mohlo skončit, jenomže. Poté co se moje SR-ko odporoučelo vystřídal jsem několik zbraní – Steyr Aug (CA), SR-2 (AGM) SRM-214 (Home Made) a SVD (A&K). Letos (2013) jsem při přípravě na Bloody Sunrise jsem narazil na problém se zbraní použitelnou na větší akce a místo opravy stávajících jsem se rozhodl (za více méně stejnou cenu) pořídit novou. A ano uznávám přemýšlení jakou trvalo ani ne 30 vteřin. Tato nová ()s.n. SR-25 (PJ => reálně dělá A&K) je již třetí generace a už od pohledu se jedná o jinou zbraň. Co do materiálů se hodně zlepšila (nikde se nic neviklá) a povrchová úprava je taktéž na vyšší úrovni. Jediné dvě věci co by se jí daly vytknout oproti její předchůdkyni je barva zásobníku (šedá) a nesmyslný popisek o munici (5,56 místo 7.62). Samozřejmě i obsah balení se změnil, v krabici přibyly dvě plastové krytky na RIS a přiložena baterie je pouze 9V6 1,2Ah (ale i tak vydrží celodenní akci). A jak je to u této nové zbraně se spolehlivostí? No dobrá, v tomto se její původ nezapře a proto byla už za necelé dva měsíce v servise s vadným pístem. Po půl roce se bohužel zavadá opakovala a tak bylo přistoupeno k výměně pístu za nový s celokovovým ozubením. Prozatím vše vypadá že zbraň je v pořádku a snad vydrží déle nežli její předchůdkyně.

        To by bylo k teto zbrani asi vše. A jaké že je moje konečné hodnocení? Začnu zápory této zbraně. Mezi hlavní její problémy patří nízká spolehlivost s továrními díly, což je ale asi problém všech čínských zbraní. Druhým problémem je menší dostupnost dílů a příslušenství, popřípadě jejich zbytečně neúměrné cena. Naštěstí má , uznávám že povětšinou subjektivní, i své výhody. Mezi ně bezesporu patří skvělý vzhled, dobré rozložení váhy, dostatečný výkon, přesnost, a výdrž na baterku. Co k ní ještě dodat? Možná jen to, že pokud hledáte odolnou a spolehlivou zbraň s potenciálem k tunění, asi by jste se měli poohlédnout jinde. Pokud však mate rádi nestandardní, výkoné a dobře ovladatelné zbraně je to určitě zajímavá volba a osobně jí určitě nelituji.